26 úvah o politice, společnosti

Přečtěte si komentáře generála Pavla, které sepsal pro pravidelnou rubriku týdeníku Respekt.

Zdroj: Respekt, 1. - 7. únor 2021

Připis článku:

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?
Někdo by řekl chobotnice, protože dokáže měnit barvu i tvar těla podle situace, nemá páteř a v pravý čas kolem sebe vytvoří neprůhledný oblak a zmizí, ale podle mě tím „nejpolitičtějším zvířetem“ je člověk. Přestože sám sebe považuje za vrchol evoluce, dokázal své predátorské instinkty rozvinout do míry ohrožující na existenci nejen vlastní druh, ale i všechny ostatní.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)
Přijetí naší země do NATO. V obecné rovině hrdost na to, že se stala součástí společenství svobodných, demokratických a prosperujících zemí a získala tím perspektivy a garance, které nikdy v minulosti neměla. V osobní rovině spokojenost s výsledkem tvrdé práce na přípravě první jednotky armády ČR vyčleněné pro NATO k datu vstupu a velké očekávání z nového druhu spolupráce v rámci první skupiny našich vojáků vyslaných k práci v mnohonárodních štábech NATO.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?
Dětsky bezprostřední. Zmatek a obavy poté, co mi babička v srpnu 1968 v slzách u rádia sdělila, že „nás přepadli Rusové“. Nešlo mi to do hlavy, když jsem do té doby všude kolem sebe slyšel, že jsou to naši osvoboditelé a přátelé. Babička mé otázky ukončila s tím, že to je politika. Pro mě to tehdy znamenalo, že politika musí být něco hodně špatného a složitého, když to moji babičku přivedlo k pláči.

4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?
Nikdy z vážných důvodů. Ačkoli politika často budí emoce, člověk by spíš měl poslouchat svůj rozum a i v nejtěžších chvílích se snažit hledat řešení místo upadání do beznaděje. Občas symbolicky „pláču smíchy“ nad některými komentáři na sociálních sítích. Češi mají opravdu specifický a povzbuzující smysl pro humor za každé situace.

5. Které vaše přesvědčení se nesnese se spole- čenskými konvencemi?
Nejspíš asi přímočarost, upřímnost a snaha dělat věci po svém.

6. Kdy jste poprvé pocítil, že jste mocný?
Nikdy jsem neuvažoval v kategorii moci. Jako voják jsem byl zvyklý uplatňovat pravomoci, ale ty se vždy pojí s odpovědností. Proto jsem v každé funkci, kde jsem byl postaven do role toho, kdo vydává rozkazy, které mohou další lidi vystavit ohrožení zdraví nebo života, cítil mnohem více tíhu odpovědnosti než opojení mocí.

7. A kdy jste se cítil obzvlášť bezmocný?
V konfrontaci s nemocí a smrtí. Člověk si uvědomí, že žádná fyzická síla, výše IQ, postavení ani všechny peníze světa neznamenají nic, když už nemůžete udělat vůbec nic pro člověka, který pro vás hodně znamená.

8. Kdyby svět za rok skončil, co byste si do té doby dal za úkol?
Udělat vše pro to, aby se tak nestalo. A dát všem, na kterých mi záleží, jasně najevo, jak jsem rád, že je mám kolem sebe.

9. Jste raději pro, anebo proti?
V naprosté většině případů dávám přednost tomu být pro, ale život mě naučil, že jsou situace, kdy je třeba být proti a říct jasné „ne“.

10. Která politická přesvědčení jste hodil přes palubu?
V minulosti jsem z jednoho politického učení vyrostl. Jako zkušenost mi to stačilo a od té doby dávám přednost vlastní hlavě a úsudku. Dnes házím přes palubu hlavně škatulkování, paušalizování a populistické oblbování.

11. Mohl byste políbit někoho, kdo podle vás špatně volí?
Nesoudím lidi podle toho, koho volí. Odlišná volba od té mé z nich nedělá špatné lidi, se kterými nechci nic mít. Mohou mít různé důvody, a pokud jsou ochotní se o nich bavit a na základě faktů i korigovat, jsou na mé straně.

12. Už jste někdy ztratil přítele kvůli politice? A pokud ano – bude vám chybět?
Se skutečnými přáteli jsme si většinou názorově blízko, alespoň v tom podstatném. Odlišné pohledy na méně podstatné věci by dobré přátelství mělo vždy unést. A pokud ne a rozpadne se, pak nestojí za lítost.

13. Byl jste během školy populární, nebo nepo- pulární? Co jste se z toho naučil politicky?
O popularitu jsem nikdy nestál, je pomíjivá. Ve sportovní třídě na základní škole a potom ve vojenských školách byla mnohem důležitější týmová spolupráce, kamarádství, hra podle pravidel, vzájemný respekt, spolehlivost. A to jsou kritéria, podle kterých jsem se snažil být vnímán po celý život.

14. Který politický názor vašich rodičů byl pro vás coby dítě trapný? A který dnes?
Jako dítě jsem politické názory svých rodičů nevnímal. Byli dobrými rodiči a za to jsem je měl rád. V dospělosti mě nikdy nenapadlo soudit jejich minulé názory a o těch současných byli vždy ochotní se mnou otevřeně mluvit a toho jsem si cenil.

15. Kterého politika/političku jste v poslední době litoval?
Každý, kdo vstoupí do politiky, ví, že nese kůži do arény, která umí být pěkně krutá. A ví, že každou chybu zaplatí stokrát. Někdy je mi líto politiků, kteří to myslí dobře, ale nedokážou to lidem vysvětlit (nebo k tomu nedostanou šanci).

16. Který politik či politička by vás musel(a) po- žádat o odpuštění?
Každý, kdo přispěl k tomu, že naše společnost je rozdělenější a důvěra v politiky nižší než kdy dříve.

17. Který politik by měl mít větší vliv?
Paradoxně by mě napadlo více jmen politiků, kteří by měli mít menší nebo raději žádný vliv. V každém případě, žádný politik by neměl mít takový vliv, aby ho dokázal zneužít.

18. Kterou politickou frázi byste zakázal?
Fráze zůstanou frázemi, zákaz by neměl smysl. Jejich šiřitelé by měli, řečeno slovy klasika, dostat šanci sami se historicky znemožnit.

19. Co naší společnosti chybí?
Více sebejistoty a sebedůvěry, protože máme být na co hrdí. Jejich absence je částečně daná neschopností vyrovnat se objektivně s naší historií, v důsledku čehož hledáme chyby často jinde než u sebe. Jsme potom náchylnější k dezinformacím a manipulacím, zneužívaným těmi, kdo prosazují pravidlo „rozděl a panuj“.

20. Který podstatný problém nemůže politika nikdy vyřešit?
Ani sebelepší politika nevyřeší špatné lidské vlastnosti, naopak, bude je zrcadlit. Budeme-li lhostejní a uplatňovat zákony džungle, bude politika stejná. Bezzásadová, oportunistická, vytvářející podmínky pro naplňování osobních nebo úzkých skupinových zájmů. A stejný typ lidí bude i přitahovat.

21. Jste součástí nějakého politického pro- blému?
Pokud politikou rozumíme především správu věcí veřejných, tak ta je primárně o řešení problémů. A ty se týkají nás všech. Proto jsme všichni, ať už aktivně nebo pasivně, jejich součástí. Já dávám přednost tomu podílet se na řešení problémů aktivně.

22. Je stát muž, nebo žena? A prosím o důvody.
Stát vnímám spíš jako dítě. Vytvořili ho dospělí muži a ženy, aby dali svým životům pravidla a řád. A musí o něj také pečovat. Neustále ho kultivovat, vychovávat, vylepšovat. A také mu dávat jasné hranice, aby jim jednou nepřerostl přes hlavu.

23. Myslíte si, že je správné činit politická rozhodnutí, i když víte, že většina občanů je proti?
Je správné dělat správná rozhodnutí, i když jsou nepopulární. Ta by měla být vždy opřena o fakta, odborné poznatky a historické zkušenosti. Politici by měli mít jasný názor, stát si za ním a neměnit ho podle momentálních nálad většiny. Neméně důležité je ale také svůj postoj dobře vysvětlit, zdůvodnit a získat pro něj co nejširší podporu.

24. Kterou knihu o politice by si měl každý pře- číst? Případně kterou si chcete přečíst vy?
K tomu, aby se člověk dobře orientoval v dnešním složitém světě, jedna univerzální kniha o politice rozhodně nestačí. Dnes je naštěstí k dispozici široká škála zdrojů a autorů, ve které si každý, kdo má zájem, najde svůj přístup. Z mnoha autorů a titulů, které rozhodně stojí za pozornost, uvedu alespoň dva zástupce, které jsem četl jako poslední. Yuval Harari: 21 lekcí pro 21. století a Petr Čornej: Jan Žižka. A chybu neudělá nikdo, kdo si přečte George Orwella, především Farmu zvířat a 1984.

25. Čeho se bojíte – kromě smrti?
Jak řekl Jiří Sovák: „Smrti já se vůbec nebojím, akorát mě štve, že to je nafurt.“ Naopak, asi jako každý se bojím o své blízké.

26. Co vám dává naději?
To, že v tom odvěkém zápase mezi dobrem a zlem v nás je dobra přece jen o něco víc. Ukazuje se to hlavně v dobách krizí a v té současné máme mnoho konkrétních příkladů. A taky jeden ze základních přírodních principů, rovnováha. Každý extrémní výkyv se dříve či později vrátí ke středové poloze. Rozeštvávání lidí tak nakonec povede k opaku. Uvědomí si, že je mnohem více věcí spojuje, než rozděluje, a že posunout se dál je možné jen ve spolupráci a vzájemné toleranci.