Česká republika a její pomoc

Jak efektivně pomáhat? Jak konflikt ovlivní nás samé?

Jak se dívám na pomoc Ukrajině našimi zbraněmi?

Po poměrně vlažném začátku prvních dní, bylo včerejší odpoledne a dnešní den naprosto výjimečné v tom, jak rychle a jak pružně naše vláda zareagovala na konkrétní požadavky ukrajinské strany. Vláda schválila přímou vojenskou pomoc vojenským materiálem – a nebylo to pouze schválení, tedy podepsaný papír, ale zároveň s tím už „napaletované“ zbraně opustily ve vlacích naši republiku a během několika málo hodin se dostaly k ukrajinským ozbrojeným silám. To je v takovémto prostředí neuvěřitelná rychlost a zaslouží si obrovského uznání.

Proč máme zase nouzový stav?

Jak jsem tomu rozuměl, zavádí se pouze proto, aby se usnadnil příjem uprchlíků z Ukrajiny. Mnoho opatření, které se musí udělat operativně a v krátkém čase, se týká ozbrojených složek, a protože se taková mimořádná opatření nedají nařizovat v běžném stavu, vláda musela vyhlásit nouzový stav, aby tyto prostředky mohla používat operativně a bez prodlení. Nijak se to nedotkne občanů, nebude to mít žádný vliv na omezení jakýchkoli svobod.

Myslíte, že nás můžou povolat?

V obecné rovině ano, protože Branný zákon stále platí a ukládá povinnost všem občanům České republiky mezi 18 a 60 lety poskytnout svoje schopnosti pro obranu země. Jinými slovy, ukládá nám povinnost reagovat kladně, pokud nás země povolá ke službě. Teď ale rozhodně nehrozí, že by kdokoliv uvažoval o jakémkoliv stupni mobilizace, takže ani o jakémkoliv povolávání ke službě.

Bude armáda modernizovat a nakupovat tanky?

Určitě na to také přijde. Nejenom bojová vozidla pěchoty, ale i tanky a vrtulníky, stejně jako každá jiná technika, zastarává. Životnost této techniky se sice nepočítá na jednotky roků, ale spíše na dvě desetiletí. Není možné ji mít ve výzbroji 40 a více let, jak je tomu v případě našich bojových pásových vozidel pěchoty. Bojová vozidla pěchoty i tanky budou muset být modernizovány. Není ani důvod, aby si naše armáda, pokud nedojde k nějaké výrazné změně, pořizovala těchto vozidel víc. Právě proto, že jich je tak málo, bychom neměli váhat a tomu závazku dostát tak, aby i tento druh techniky byl na úrovni doby, a ne spíše muzejním kouskem.

Má smysl znovu zavést brannou výchovu pro děti?

I v souvislosti s tím, jakými krizemi jsme si v poslední době procházeli (a teď vidíme tu největší, která se v Evropě odehrává), nemůžeme podléhat dojmu, že žijeme v bezpečném světě, kde se nám nemůže nic stát. My naštěstí žijeme v bezpečné zemi, ale ani naše země není uchráněna vlivů různých krizových vlivů. Je proto dobré, když jsme na některé krizové situace připraveni. Nemyslím, že by kvůli tomu bylo nutné obnovovat vojenskou základní službu, to je přece jenom už minulost. Bylo by to nejen mimořádně nákladné, ale také mimořádně neefektivní.

Způsob, který jsme zvolili, tzn. profesionální armáda doplněná o různé druhy záloh, ať už to aktivní nebo dobrovolné, samozřejmě početně posílené tak, aby dosáhly počtů, které jsou rozhodně vyšší než dnes, bude pro zajištění obrany stačit – za předpokladu, že jsme členy Aliance a můžeme se spolehnout na naše spojence. Pro krizovou připravenost bude ale určitě dobré, když se bude posilovat to, co se kdysi nazývalo brannou výchovou. Dnes to můžeme nazývat jakkoli jinak, třeba přípravou na krizové situace, jejíž součástí budou různé druhy dovedností.

Tím prvním a základním, co by měl opravdu znát každý a měl by si to i průběžně osvěžovat, jsou alespoň základy první pomoci. Ty se nám můžou všem hodit při dopravních nehodách, při úrazech, při sportu, při průmyslových haváriích nebo až třeba při teroristickém útoku. Poskytnout základní pomoc by měl opravdu umět každý. Potom je zde celá řada dalších dovedností, které jsou využitelné jak při menších krizích až po tu krizi největší, tj. ozbrojený konflikt, kdy by byla jakákoliv pomoc občanů vítaná – ať už dovednost v ovládání zbraní, dronů, vyšší zdravotní kvalifikace než pouze první pomoc, případně specialisté na informační technologie různého druhu. Ti by byli někde registrováni, aby o nich stát věděl, a v případě, že nastane krizová situace je mohl snadno kontaktovat a přizvat k tomu, aby státu pomohli při řešení krizové situace. To jsou všechno možnosti, které nikomu z nás nijak neublíží, a naopak se dost často mohou krýt s našimi zájmy a koníčky.

Pokud bude stát těmto aktivitám vycházet naproti, pokud je bude částečně dotovat, pokud je bude trochu organizačně zastřešovat, aby z toho vznikl nějaký ucelený systém a aby se lidé, kteří projeví vůli alespoň tímto způsobem, mohli podílet na pomoci státu při řešení krizí, dá se tím potom velice snadno využít potenciál, který mezi lidmi je. To může mít opravdu mimořádný efekt při řešení krizí.

Nebylo by lepší opevnit hranice EU a stáhnout tam i ukrajinskou armádu, když se zde máme lepší šanci na ruskou armádu připravit?

V praxi by to nebylo možné. Ukrajina neopustí svou zemi bez boje. Ukrajinci jsou hrdý národ a to, co ukazují v posledních dnech, budí obrovský respekt a úctu v mnoha zemích, protože čelí protivníkovi, který je výrazně silnější než oni sami a bojují jako lvi. To, co jim chybí, není to, abychom je schovali za hranice EU nebo NATO, ale vojenský materiál. To je to nejmenší, co pro ně můžeme udělat – že jim poskytneme maximální podporu.

Jak je na tom Česká republika s vojsky a vojenskou výbavou?

Česká republika je na tom s vojsky a vojenskou výbavou celkem dobře, a to právě proto, že je členem NATO. Dnes může být armáda relativně malá – sice nedosahuje počtů, ke kterým se zavázala, ale ještě stále na to má pár let. Do roku 2030 by armáda měla mít asi 30 000 vojáků ve zbrani, měla by mít početnější zálohy, než má dnes, ale hlavně by měla mít soudobou techniku. Neměli bychom hrát druhé, třetí housle, když máme na to hrát ty první. Kvalitou našich vojáků zcela rozhodně. Teď chybí jenom, aby měli techniku, co si zaslouží a co zajistí, že budou schopni efektivně plnit úkoly ve prospěch občanů této země a nebudou se muset stydět s tou technikou někam vyjet, protože se hodí spíš do muzeí než na soudobá bojiště.

Mluví se o možnosti sestavení legionářské jednotky vojáků s operačními zkušenostmi ze speciálních sil. Jak moc může taková jednotka ovlivnit poměr sil na bojišti?

Kdybychom vyšli z předpokladu, že taková jednotka vznikne, nebude asi příliš početná a nebude mít možnost se moc secvičit. Hodnota takové jednotky je spíš v morální rovině, protože lidé, kteří se rozhodnou jít bojovat po boku příslušníků armády jiného státu, tím vyjadřují nejenom nějakou oběť, ale také svůj jasný postoj. Tím, že zastupují nějakou zemi, dodávají Ukrajině sílu a odhodlání bojovat, protože vidí, že ostatní jsou na jejich straně.

Není nebezpečné zbrojit Ukrajinu takhle otevřeně? Nemělo by se to dělat diskrétněji?

Je důležité pomoci Ukrajině v jejích schopnostech, tedy vojenskou technikou, ale i na morální a politické rovině. Je důležité, že se o tom ví. Pro Rusko je to signálem, že na rozdíl od něj, které má na tuto agresi jediného spojence a partnera, a tím je prezident Lukašenko, Ukrajinci mají na své straně desítky partnerů, kteří stojí za ní a kteří dohromady představují mnohem větší sílu, než je síla Ruska a Běloruska. Je dobře, že se o tom mluví. V případě, že mají informace, že ukrajinská armáda má dostatečné množství protitankových zbraní, které mohou čekat doslova za každým rohem a na každé ulici. Rusové budou velice vážit jakým způsobem postupovat, jestli do Kyjeva vůbec vstupovat a jak moc se pouštět do útočných operací v městské aglomeraci.

Je třeba výbuch ve Vrběticích vnímat v novém kontextu?

Ani tak moc ne. Výbuch byl součástí celé řady aktivit Ruska, které v posledních letech ukazovaly, na jakou dráhu se Rusko vydalo - na cestu velice agresivního uplatňování cílů své zahraniční politiky, nerespektování základních práv a dohod. Takhle se chovají autokratické režimy a tím bohužel dnešní režim v Rusku je.