Očima Ruska 

Proč Rusko rozpoutalo válku? Jaké jsou dopady na ruskou společnost?

Jak zastavit Putina a co je jeho cílem? Je jeho cílem vyvolat 3. světovou válku?

Doufám, že se Putin nezbláznil. Z našeho pohledu se chová velmi iracionálně, z pohledu Ruska se ale chová naprosto racionálně. To, co on Rusům už přes 20 let vštěpuje do jejich myslí, je to, že Rusko je jiné než ostatní státy, že má právo na to být velké a být tím, kdo určuje pravidla hry. Rusko cítí velkou nostalgii po velikosti Sovětského svazu, po tom, že se ho tehdy velká část světa bála, a v ruském pojetí tím, že se ho bála, tak ho respektovala.

To je něco, o co Putin znovu usiluje, ne o sebezničení, on si je jistě dobře vědom, že jaderná válka by znamenala konec všeho, nebyl by ani Západ, ani Rusko.

Je možná obnova SSSR?

Prezident Putin se nijak netají nostalgií po Sovětském svazu. Vícekrát řekl, že rozpad SSSR považuje za největší geopolitickou katastrofu 20. století. Tedy ne světové války, ale právě rozpad sovětského impéria. Zároveň se nijak netají tím, že jeho celoživotním životním programem je navrátit Rusku jeho velikost a navrátit mu respekt. Respekt v ruském chápání znamená, že se jich ostatní bojí.

Co myslí Putin demilitarizací Ukrajiny? 

Prezident Putin říká „demilitarizace“, „denacifikace“, „neutralita“… To jsou pojmy, které by on sám musel nejdřív vysvětlit. V praxi by to asi znamenalo, že se Ukrajina vzdá všech svých suverénních práv, protože jako suverénní země má samozřejmě právo na sebeobranu, má právo na to mít ozbrojené síly, má právo na to volit si mezinárodní organizace, kterých chce být členem, a všechna tato práva jí chce prezident Putin upřít a chce jí vnutit, aby sama vyhlásila neutralitu. Neutralita je v tomto ohledu ale zvláštní pojem, protože neutralita může být deklarovaná, ale zároveň nikým neuznávaná. Anebo to může být neutralita, která je uznávaná po dlouhou dobu jako v případě Švýcarska, ale i to má svoje úskalí. Ukrajina, která žije v tom geopolitickém prostoru, ve kterém je, tak se určitě nemůže spolehnout na to, že by Rusko uznalo její neutralitu a že by ji respektovalo, protože Rusko není státem, který respektuje dohody. To nakonec sami vidíme. Ukrajina by se proto vyhlášením neutrality víceméně poddala diktátu Ruska a zbavila by se jakéhokoliv práva na suverénní existenci.

Rusko říká, že bude jednat o příměří. „Někdo nás do toho zatáhl“, říká Lavrov. Co to znamená?

Začíná se projevovat efekt sankcí a zároveň se začíná i na Rusech projevovat účinnost ukrajinské obrany. Rusko poprvé přiznalo necelých 500 ztrát na životech vojáků. V okamžiku, kdy se tato informace dostane k organizacím, které dlouhodobě sledují padlé ruské vojáky, vytvoří to velký tlak na ruské vedení, aby konflikt zastavilo.

Má Putin vůbec nějakou achillovu patu?

Samozřejmě. Každý ji má. Rusko je sice velmocí, ale je to země, která závisí na obchodu možná mnohem více než ostatní země. Pokud Rusko jako stát nebude schopno zajistit svým občanům alespoň základní životní potřeby, pak se nespokojenost a hněv občanů obrátí proti jejich vedení, protože proti nikomu jinému se obrátit nemůže. Žádný stát, ani Rusko, nemá dostatek represivních složek, aby postihl všechny svoje občany.

Jak moc jsou pravdivé informace ohledně ztrát Ruska?

Rusko téměř v žádném konfliktu, kterého se účastnilo v posledních letech, nezveřejňovalo alespoň v počátečních fázích jakékoli ztráty. Na jednu stranu nechtějí dodávat protivníkovi přehled toho, jak moc úspěšná je jeho obrana, ale je to také standardní postup, kdy Rusko ztráty zamlčuje i před vlastními obyvateli. Mimo jiné i proto, že si je vědomo, jakému tlaku pak bude ruské vedení vystaveno. 

Víme, kde se dnes skrývá Putin? 

Prezident Putin je zcela jistě dobře ukryt. V Kremlu má velmi dobře chráněné pracoviště, kde se k němu dnes nedostane ani řada jeho blízkých spolupracovníků. To, kde se prezident Putin skrývá, nás ale nemusí příliš trápit. Trápit by nás mělo to, jak rozhoduje. Je mi líto slušných lidí v Rusku, kteří si to rozhodně nezaslouží, ale bohužel kvůli lidem jako je Vladimir Putin se i na ně budou ve světě dlouho dívat jako na barbary.

Vzhledem k tomu, že Lavrov údajně prohlásil, že je do konfliktu někdo „zatáhl“, mohli by Rusové začít couvat?

Je to určitý pozitivní znak z hlediska vývoje situace a nahlížení Ruska na konflikt, ale určitě to není důvod k nějakému přehnanému optimismu. Ministr Lavrov je mimořádně zkušeným diplomatem a v minulosti už mnohokrát ukázal, že zdaleka ne všechno, co říká, je pravda. Může to být určitá zdržovací taktika, ale také to může být opravdu hledání cesty kudy ven, aby ztráta prestiže byla pro Rusko co nejmenší. Jakékoliv náznaky, které sice budou vypadat sebelíp, k ničemu nejsou, pokud se stál bude střílet a stále budou umírat lidé.

Jak vnímat výhružky Finsku a Švědsku ze strany Zacharovové?

Švédsko a Finsko jsou partnery NATO. V případě politického rozhodnutí by mohli být od zítřka členy, protože jejich armády, jejich procedury, postupy jsou naprosto kompatibilní s těmi aliančními. Prezident Putin tím, jak se poslední dobou choval, veřejné mínění v těchto zemích významně posunul k podpoře členství v NATO. Bude záležet na vůli nejenom Švédska a Finska, ale i na odvaze představitelů aliance, jestli k tomuto kroku sáhnou, protože zkušenost s ukrajinským konfliktem by nás měla naučit, že zlu, které dnes představuje prezident Putin, nelze donekonečna ustupovat a neustále si opakovat, že bychom neměli dělat nic, co Rusko může nějak pozlobit, protože by mohlo přijmout nějaká opatření, tak skutečně jenom podporuje stále agresivnější přístup ze strany Putina.

Co byste řekl o člověku, který prohlásí, že si za to Ukrajinci mohou sami, protože si zvolili tuto prozápadní vládu?

Že to je typický Vladimir Putin, protože on ten svět takhle opravdu vidí. On prostě nevnímá svět tak, jak se vyvíjel v posledních desetiletích, jako společenstvo zemí, které sice mají rozdílnou ekonomickou a vojenskou sílu, rozdílný počet obyvatel a velikost teritoria, ale před mezinárodním právem jsou si všechny rovny. Jsou to vztahy, které vychází z Charty Spojených národů, z mnoha mezinárodních smluv a vyjadřují multilateralitu světa, která dává prostor všem zemím pro uplatnění, dává jim šanci na sebeurčení, tak, aby si samy zvolily, kterou cestou chtějí jít. Prezident Putin ten svět takhle prostě nevidí, a protože Ukrajina je sousední zemí, je velkou zemí, se kterou má Rusko historické vazby, tak tento vývoj se prostě rozhodl zvrátit a Ukrajině to právo upřít.

Když slyším některé názory ruských občanů, kteří věří tomu, že to je „takhle správně“, že si to Ukrajina zaslouží či že jí to patří, naplňuje mě to smutkem, že i tak velký národ jako je Rusko, se dá zblbnout propagandou, která je naprosto zvrácená, která je založena na překroucení historie a na lžích a mýtech o vlastní historii. Je to něco, co by nás mělo opravdu varovat, protože to není věcí minulosti. Viděli jsme takhle zblbnout celý národ v případě hitlerovského Německa, teď to naprosto podobným způsobem dělá Vladimir Putin s Ruskem. Pokud není dostatečný přístup k informacím, pokud není dostatečná možnost pro střídání vlád, pro ventilování názorů, pro veřejnou diskusi, pokud nemá občanská společnost dostatečný prostor, může tak vzniknout klima, které dnes panuje v Rusku, které navenek vypadá jako demokracie, ale v praxi to vypadá úplně jinak. Je to taková moderní forma autokracie, která nevytváří prostor pro jakýkoliv pokrok, naopak tu zemi vede od devíti k pěti, protože vidíme, jak to tam dnes vypadá. Rusko na tom rozhodně není lépe, než bylo před 20-30 lety.

Je takový problém toho „nemocného“ člověka, Putina, eliminovat jednou pro vždy?

Problém to samozřejmě je, protože Putin je prezidentem jedné z nejmocnějších zemí světa. Je také jedním z nejchráněnějších lidí na světě. Člověk, který tak, jako mnoho ruských nebo sovětských představitelů v posledních mnoha desetiletích, trpěl paranoiou nejen z toho, co proti němu spřádají nepřátelské mocnosti, ale také paranoiou z vlastního prostředí. Centralizoval veškerý bezpečnostní systém, kdy bez jeho vědomí neudělá žádný významnější krok žádná ze zpravodajských služeb, samozřejmě ani armáda, ani složky vnitřní bezpečnosti. Podřídil pod sebe i Národní gardu, což byla dříve vojska Ministerstva vnitra. Což je samo o sobě velice silná armáda, protože čítá nějakých 400 tisíc lidí ve zbrani, kteří podléhají přímo jemu. Samotná představa, že by prezident Putin byl nějak ohrozitelný ze svého vnitřního prostředí, je poměrně naivní. Pokud nedojde k tomu, že samo ruské prostředí dojde k závěru, že samotný prezident Putin je dnes pro Rusko tou největší hrozbou, pak asi nelze doufat, že by jakýmkoliv jiným způsobem mohl být odstraněn od moci.

Jak je to těžké, dostat zločince jménem Putin před Haagský tribunál?

Na první pohled je to téměř nemožné. Na druhou stranu tu nástroje jsou. Ukrajina už takový podnět podala. K tomu, aby ten podnět byl vůbec projednáván, musí být podložen celou řadou důkazního materiálu. Ukrajinské orgány velice pečlivě dokumentují všechny zločiny, které ruská armáda na území Ukrajiny páchá. Ukrajina by ráda viděla, že Rusko bude zbaveno svého hlasovacího práva v Radě bezpečnosti OSN. Fakt, že by ruská agrese byla předmětem líčení u Haagského tribunálu, by byl sám o sobě významným posunem, protože většinou se před haagský tribunál nedostávali představitelé velmocí. Byl by to velký posun, který by znamenal novou atmosféru v mezinárodních vztazích, kdy ani velmoci v případě takto agresivního chování nezůstanou bez trestu, ale stanou se alespoň předmětem jednání, které jasně poukáže na způsob jejich jednání, na protiprávnost jejich jednání a odhalí je před celým světem.

Jaká je nálada mezi ruským obyvatelstvem?

V zemi jako je Rusko se nálada širokých vrstev obyvatelstva velmi těžko ovlivňuje, protože má velice silný a propracovaný systém propagandy. Přesto ale vidíme, že i v této zemi se najdou tisíce lidí, kteří vyjdou do ulic, vyjádří nesouhlas s vládou, vyjádří nesouhlas s prezidentem Putinem. A to je něco, co bychom měli podporovat. Tak, aby Rusové začali ve větší míře procitat z blouznění o velké Ruské říši. Protože budou sice stále velkou zemí, budou zemí, která má silnou armádu, která má jaderné zbraně, ale budou zemí chudou, zemí nesvobodnou, zemí, která bude izolovaná od všech ostatních, protože s nimi nebude chtít nikdo nic mít. A to rozhodně není nic, po čem by především mladá generace Rusů měla toužit. Západ pro ně není hrozbou. Západ je pro ně dnes spíše příležitostí. To, co pro ně je skutečnou hrozbou, je jejich vlastní prezident.

Jak ukončit éru Putina?

Nejefektivnějším způsobem ukončením jeho moci je ve vědomí Rusů v tom, že podobné lídry už nechtějí a že si zvolí někoho, kdo je bude mnohem lépe reprezentovat na mezinárodní scéně a nebude je uvádět do izolace, ale naopak je přivede mezi naprostou většinu států světa, které pochopily, že mnohem lépe jim bude ve spolupráci, případně v ekonomickém soupeření než v tom, když se zabetonují ve starých představách a budou celému světu pouze hrozit svoji vojenskou silou.

Myslíte si, že prezident s chováním diktátora nezmáčkne červené tlačítko, pokud ucítí porážku?

Prezident Putin je sice typem diktátora, který se v poslední době chová z našeho pohledu velice iracionálně, ale přece jenom je to člověk, který si moc dobře uvědomuje, co by zmáčknutí červeného tlačítka znamenalo. Není na tom tak špatně, aby chtěl obětovat celý ruský národ. Veškeré jeho projevy o možnosti použití jaderných zbraní jsou skutečně hlavně politickým nátlakem, zastrašováním, vyvoláváním obav a možná i paniky, která má za cíl vyjít vstříc požadavkům Ruska.